Dvojnásobná máma

Je hluboká noc a Praha spí. S mužem máme v očích slzy a zažíváme stejný pocit štěstí, jako před třemi roky, když se nám narodila Dominička. Teď o 3 roky a jeden měsíc později držím v náručí Danielku, která se stejně jako my, vzpamatovává z toho velkého zážitku, kterou je cesta na svět.


Dvojnásobná máma v šestinedělí

Jak bych asi shrnula tohle období? Nalijme si čistého vína (nebo snad mléka? :-)) a přiznejme si, že to bylo nejnáročnějších šest týdnů v mém dosavadním životě. Boj s kojením, nedostatek spánku, skloubení péče o miminko a tříleťačku.

O kojení jsem psala samostatný článek (kuk zde), ale nenapadlo mě, jak je těžké skloubit režimy naprosto odlišných věkových kategorií. I když se může zdát, že miminko ze začátku jen spinká, tak moje Danielka taková nebyla. Respektive spinkala, ale pouze u mě v náručí a v blízkosti mléčného baru. Jakmile jsem ji položila do postýlky nebo kočárku, tak byla během chvilky vzhůru a dožadovala se mé pozornosti. A pak je tu Dominička, která najednou díky malému vetřelci - sestřičce, přišla o pozornost mámy a musí spoustu věcí zvládnout sama.

Často jsem měla sto chutí se rozbrečet zoufalstvím. Danielka plakala, protože chtěla nakojit, Dominička plakala, protože si chtěla se mnou hrát nebo udělat svačinku a já nevěděla, kam dřív skočit.

Když jsem měla být poprvé s oběma holkama celý den sama doma, polévalo mě horko. Paradoxně to bylo jednodušší a snažší, než když nás bylo doma víc. S holkama jsme měly klid, našly společný režim a pozvolnými krůčky se ho snažily propojit ke spokojenosti všech stran.




Partnerství v krizi

Představovala jsem si tu idylku, jak společně všichni ležíme ve velké posteli. Vládne klid a pohoda a všichni si užíváme společné chvilky. Realita je taková, že jakmile se já nebo manžel dostaneme do vodorovné polohy, tak se nám okamžitě zavírají oči. Tuhle naši zábavu je ještě schopná tolerovat Danielka, ale Domča nikoliv.

Oba tedy přepínáme ve svých zásobách sil a energie na nouzový režim a jedeme na jakéhosi autopilota, který má zajistit alespoň základní běh celé rodinné smečky.

A jestli máme čas sami na sebe? Co myslíte? :) Snažíme se, co nám síly stačí.Zatím jen jednou jsme si vyrazili na rychlou večeři sami dva a bylo to moc fajn si zas v klidu popovídat a hlavně vnímat jeden druhého. Oba jsme to potřebovali.

Blýská se na lepší časy

Pátý měsíc s Danielkou začíná velmi optimisticky. Je s ní velká legrace a se ségrou začínají být i parťačky. Dominička se na ní velmi těší a ráno je první, s kým se běží přivítat. My máme s mužem srdce na kusy, protože není hezčího pohledu, než když  se vaše děti mají rády.

Ani jeden už si to neumíme bez holek představit a těšíme se nadcházející vánoce, protože s dětmi mají úplně jiný rozměr.



Tereza



Komentáře

Oblíbené příspěvky